Den čtvrtý: Jak jsme šli do Betléma

“A tady. Vidíte? Tady se rozdělala postel a nad ni jsme postavili konstrukci. A na ni se pak daly pařezy a mech a figurky. A pod takto postaveným betlémem se dál spalo. Postel byla upravená a vyrovnaná, protože na betlém se chodili dívat i turisté,” líčí nám zážitky ze stavby betlémů Zbyněk Šalanda. Je to k neuvěření – betlém přes půlku ložnice, protože více místností v domku nebylo.

Celou noc bylo teplo. Takže jsem ani nezapnul spacák a moc se nevyspal. Zato stan se vysušil i přesto, že po třetí ráno trochu pršelo. Lepší je zima, to se spí daleko líp. Poprvé nás budí budík, protože máme před sebou kus cesty.

Ráno je vlhké a jemně chladivé. Jde se svižně a hned nás čeká Vyskytná, kde objevujeme otevřenou samoobsluhu. I když máme jídla hodně, dokupujeme si snídani. Že jsem zapomněl lžičku? Nevadí, prodavačka mi půjčuje svoji, co má na kafe.

A pak zas delší kus asfaltu, abychom v další vesničce zmizeli v lese a mířili rychle do Jiřína, kde na nás čekají Jitka se Zbyňkem Šalandovi. Dostaneme se k nim lehce po desáté a čeká nás další vřelé a milé setkání. Dokonce přizvali Zbyňkova tátu – Jaroslava. Dali jsme si na setkání hodinu a půl, ale příběhů je hodně, takže se zdržíme přes dvě hodiny a pak už musíme běžet.

Narážíme na zcela novou větev Šalandů, která bude zřejmě navázaná až na naše předky z 18. století. To budeme muset ještě zjistit. Jde o třešťskou větev, která je hodně rozvětvená.

Rozčeření médii

Z Jiřína na Čeřínek máme 10 kilometrů, ale musíme je zvládnout asi za hodinu a půl! To jsme si zase dali, zdrželi jsme se a na Čeřínku na nás bude ve dvě čekat redaktorka z deníku Právo. Naše cesta ji zaujala a ráda by o ní něco napsala. Tak přidáme do kroku. Motivaci vidíme v něčem dobrém k snědku a v odpočinku při rozhovoru.

Paní redaktorka na nás už čeká, ale máme jen 5 minut zpoždění. U jídla si povídáme o naší cestě, o jejím smyslu, o rodině, o předcích. A o tom, co má v životě smysl a co už nikoli. Rychle se loučí, protože musí běžet řešit volby. A vlastně ani neví, co a jestli vyjde, protože se řeší volby. Nu což. Nejdeme to kvůli novinám, ale kvůli naší rodině.

Do toho přicházejí první výsledky voleb, tak nám to trochu rozčeří naše putování. Ale čekají nás nádherné pohledy v oblačném počasí. Krásná podzimní krajina, ostré barvy a ty vůně…

V zatopeném lomu na chvíli přemýšlíme nad koupáním, ale musíme přeci do Třeště, kde nás čekají další Šalandové.

Konečně na Moravě

V Dolní Cerekvi přecházíme řeku Jihlavu a tím i hranici Čech a Moravy. Přivítám Marka stylově – s rohlíky, klobáskou a slivovicí. Děláme u toho trochu divadlo staršímu páru, který cosi kutí na zahrádce. Tak jim to vysvětlím a přikyvují, že oni už jsou na Moravě a oceňují, že vítám Čecha u nás. I když – Mara taky pochází z Olšan, takže z Moravy. Ale už se cítí být Čechem. Tak jo.

A pak nás čeká stoupání navíc. Ale Marek se hodně drží – stoupáme, pak trochu dolů a pak zase stoupání. Třešť se zdá být dost daleko. Ale ty nádherné výhledy…

Míjíme malé rybníčky a dřív, než mě napadne se slavících mladých optat, jestli mezi nimi není taky nějaký Šalanda, už jsme zase o kus dál. Zato nadohled Třešti. Vykukuje zpoza nízkého kopečku a my víme, že jsme to stihli – že do setmění tam budeme.

Ráj to na pohled

Čeká nás první penzion na cestě, holení, sprcha, sušení, praní… A u toho čekáme na Martina Šalandu, který nás má vyzvednout. Vychází to skvěle – dokončíme poslední drobnosti a Martin volá, že je před penzionem. Odveze nás autem k sobě domů a pozve ještě několik Šalandů, abychom si povídali o našich předcích a jejich příbězích.

Co rodina, to román. A tak vypadá i naše setkání. U velkého stolu sedí Šalandové a hledají společné kořeny. Máme několik myšlenek, které si musíme ještě potvrdit, až zjistíme některá jména a sourozence. Ale to až po této cestě. Teď o sobě víme a zkusíme se najít.

Hezké setkání to bylo – protáhlo se až do půlnoci. Krom Šalandů jsme probrali i spoustu dalšího u bohatě prostřeného stolu. Moc vám, Šalandům z Třeště, děkujeme, zítra vyrážíme objevovat telčskou větev.

Pavel, bratr Martina, nás odváží do penzionu. Zavrtáme se do peřin, abychom si nechali zdát o lidech z jednoho rodu – z rodu Šalandů.

Komentáře jsou vypnuty.