Pohodlná cesta kolem potoka se mění v mladé listnaté stromky. Pak v polom, přes který se doslova prodírám. Pak mockrát přes potok a nakonec konečně pěšinka. Ale jaká?! Tak strmě nahoru, že musím jít bokem, aby to neklouzalo zpátky dolů. Po každých 10 metrech to rozdýchávám… Brzy ráno se probouzím…
Už potřetí se dneska ztrácím. Těch cest je tady hodně a už jsem si zvykl, že se nemusím tak často dívat do mapy. Tak to zase vezmu přes les, přes louku, nebo přes ohradníky. To už je dneska něco jako standard. Ráno je delší, než by mělo. Zdenál mě bere…
“To jsem nevěděl, že ta setkání bereš takto do hloubky,” otočí se ke mně Tomáš Hamrlík, ředitel muzea v Bojkovicích: “To pak ta cesta má pro tebe daleko větší význam, než je vidět na povrchu.” Ráno mě Stanko odváží zpátky do Vlárského průsmyku. Je to jediný případ, který mi nezbylo…
Signál! Není signál – jak dlouho nebude?! Stihnu živý vstup do rozhlasu?! Koukám na druhý telefon ve slovenské síti. Funguje. Tak pošlu jiné číslo do rádia, když bude nejhůř. Ale ten signál. Najednou cítím, jak vratké mám spojení. Ráno se probouzím dlouho. Sice je to už po šesté, ale nechce…
Slyším vlevo za smrčky nějaký hluk. To budou oni. Opatrně projdu smrčinou a houknu na ně! Fííha! Tak nevím, kdo je překvapený víc! Oni jsou fakt v krojích! To je neuvěřitelné! Střelná mě vítá – jsem v dosahu Českého rozhlasu Brno. Ráno se rychle loučím v Antariku, protože si ho…
Funím do kopce a najednou se zarazím. Nejdu nějak moc rychle? Jdu. A vadí to? Ne. Jedl jsem něco? Už zase nic. Tak alespoň tu papriku. Tak jo. A nic. Až po dalších pěti kilometrech si uvědomím, že mám hlad. Nabízené jídlo neodmítnu – asi se už potřebuji najíst. Ráno…
To už je tolik hodin?! Jaaj. Tak to tam dneska nestihnu. Koukám do mapy, kolik jsem zatím ušel a kolik mám před sebou. Jak velké je zakulacení země? Tam bude určitě zkreslení – to nemůžu stihnout. Za 2,5 hodiny mám ujít víc, než za celý den do tří odpoledne… Nádherné…
Už cítím, že poslední dvě noci, kdy jsem toho moc nenaspal, mají následky. Při vzpomínkách v kuchyni, kde voní grilované kuře, se mi klíží oči. Spal bych. Chce to změnu – prostě se pořádně vyspat. Když je hezky, říká se, že vám přeje počasí. Když se okolnosti kolem vás díky…
Ráno se probouzím jako do jiného světa. To už?! Už to začíná? Dneska? Půl roku příprav a najednou je všechno tady. Půl roku se smrsklo do pár minut, které mě dělí od probuzení k nohám z postele. Jak málo. Čaj, kousek něčeho k snídani. Všechno je sbalené, je toho nějak…
V sobotu 14. dubna 2018 kolem sedmé ráno odvysílali na rádiu Regina Západ krátký rozhovor se mnou. Vzhledem k tomu, že jste v té době určitě všichni ještě spali, nebo snídali a nebo nechytíte Reginu Západ, tak vám ho přináším nahraný na diktafon. (Omluvte prosím zhoršenou kvalitu záznamu.)
