Top
  >  Deníky z cest   >  Hranice Moravy a Čech   >  Den sedmý: Ta pravá neděle

“Ještě nám něco napiš do návštěvní knihy.” Beru knihu a píšu: “Dnes jsem tady za humny se děl…” Dojídám řízek a těším se na ještě jeden na cestu. Jdeme na sluníčko, aby nám bylo tepleji a všichni si užíváme neděli. Neděli!


Pozdní nedělní ráno

V chalupě Františka a Veroniky je náramně. Opravují si ji postupně a s velkým citem. Všude voní dřevo a dobrá nálada. Malého Bertíka včera v noci Veronika raději dala spát k rodičům, abychom ho nebudili. Jejich turistický klub se včera u nich sešel poprvé od začátku roku – a navíc jsem mohl být u toho. Mozaika zajímavých lidí, kteří to chtějí mít v Újezdě jiné. Prostě hezké. Se vším všudy.

Probouzím se kolem šesté, abych stihl ještě napsat článek. Mezitím vstávají i mí hostitelé a udělají fantastickou snídani. Připadá mi to jako ve snu. Dopíšu článek, dojíme, oblíkáme se. František se včera rozhodl, že dneska půjde od Pilské nádrže se mnou až k místu setkávání mezi Újezdem a Sirákovem.

Máme sbaleno. Jaj! Zapomněl jsem na své špinavé ponožky z bažiny. Rychle je přeperu a poprosím Veroniku, aby mi je přinesla odpoledne k místu setkávání. Domluveno. Jdeme.

Veronika nás autem odveze přesně na místo, kde jsem včera vystoupil z lodě – poblíž bažiny. Je něco po deváté.



Nejhezčí úsek hranice

S Františkem rychle najdeme hranici – je tady krásně vyznačená brázdou, ve které je hodně kamenů. Brázda je velmi přesná a klikatí se lépe, než na mojí mapě. Sledujeme ji.

Občas však zmizí v mladých smrčcích, tak je musíme obejít. Jde s námi Františkův pes – briard Balt. Pobíhá kolem, tak obveselí spoustu snímků z kamery. Když se blížíme k Peprníku, najdeme velmi krásné hranečníky se symboly šlechtických rodů – na moravské straně jde o vinohradské nože Dietrichštejnů – zalesknou se mi oči. Vinohradské nože! Pálava. Cvrčovice. Brno. Doma. Kuš! Ještě jsem na cestě.

Sejdeme k Šlakhamrům, kde je u hranice vyrobený “Konec světa” jako celnice pro vstup do Čech. Vůbec mi přijde, že na Vysočině lidé víc tuto historickou hranici řeší. Dokonce mají spolky hraničářů. Skvělý nápad. Z hranice jde udělat perfektní bod společných zájmů.

Kolem Šlakhamrů je toho hodně. Musíme překonat železniční koridor, pak se ocitneme u Sázavy. Všude podmáčené, ale jsme na správné straně. Brzy nacházíme hranečník u řeky. Taková rarita – k řekám se hranečníky moc nedávaly. Hned za ním je vodopád, o kterém ani František nevěděl.

Pak opravený statek Šlakhamr. Tady měli s Veronikou svatbu a oslavu. Svítí slunce, je hezká neděle. Projdeme kolem sochy mamuta – těchto soch je po okolí víc – dělal je stejný umělec, jako včerejší sousoší u Pilské nádrže. Je to trochu komerční – František vysvětluje, že ty sochy dělal dřív v Austrálii z písku na pláži. Aha! Tak to vše vysvětluje, to už chápu ten styl.

Za chvíli nás čeká veliký násep. Škrábeme se na něj, abychom pak zjistili, že je pod ním elegantní hraniční tunel. Vracíme se. To si nemůžeme nechat ujít.



Pozdní odpolední rozloučení

Brázda v lese nás pak zase vede chvíli po hranici, ale už si musíme častěji pomáhat s mobilem. Dostaneme se nad Českou Mez, která je na Moravě. Františka to překvapuje a směje se. Potvrdí to i hraniční směrovník za vsí.

Pak už jen vystoupáme poli v krásné hraniční mezi, seběhneme do údolí a stoupáme hraniční brázdou k místu setkávání mezi Sirákovem a Újezdem. Tam nás už čekají s pekáčem řízků, pivem a slivovicí. Užíváme si posledních společných chvilek.

Přijíždějí další z oddílu a společně mě jdou vyprovodit na Blažkov. Sedíme na lavičkách, koukáme ještě pod Blažkovem do kraje. Nechce se mi. Nejraději bych tady postavil stan a zůstal. František je pro: “Dovezu sem bečku a něco ugrilujeme!” Veronika se na nás podívá, usměje: “Ale Marku, vždyť už…” Chápu: “Máš pravdu, musím jít. Mám před sebou ještě asi 200 km, a to je pořád kus hranice.

Loučíme se. Odcházím. Je mi tak nějak. Smutno. Za všemi těmi příběhy všech, se kterými jsem se potkal. Jdu. Motám se na okraji lesíků a v nich, hranice je místy dobře značená. Často mi ale cestu přehradí mladé porosty.

U jednoho z nich si najdu místo pro stan a udělám si pohodlí. Po třech nocích zase ve stanu. Chvíli ležím a odpočívám. Pak vyřídím zprávy a napíšu článek. Ještě mě čeká pokus o zálohování dat na můj externí disk. Poprvé.